Chanuka
Hned ráno jsme se dozvěděli o teroristickém útoku na chanukovou oslavu v Austrálii s 15 mrtvými. Děje se to často, že si v den významného svátku říkáme, že už nás zase někde zabíjeli a říkáme si, že se nedáme zastrašit.
Chanuka je veselý svátek pro děti, které nic nevědí nebo to zdařile předstírají a pak některé z nich napíše tak hroznou fantasy povídku o neodvratném vybíjení celých rodin, že se nestačíme divit. Každopádně smály se při všech našich aktivitách pro ně, běhaly, hrály na schovávanou, nacvičovaly, bojovaly, žebraly sladkosti, hrály drejdl atd, že by nezúčastněný pozorovatel mohl nabýt dojmu, že tady je svět ještě v pořádku.
Dnešní chanuková oslava začala zkouškou divadelního představení, které už nyní vypadá velmi dobře. Pod vedením režiséra Davida Šimona jsme stihli představení odehrát dokonce dvakrát.
Poté jsme si s jedenácti dětmi, jejich rodiči a některými hravými dospělými zopakovali, jak a proč vzniklo povstání Makabejských. Postupujeme roky po jednotlivých bitvách; letos nás čekala dramatizace třetí bitvy – vítězné bitvy u Emauz.
Obětavý Jan Švec oblékl brnění tak nesmírně těžké, že po bitvě musel samotnou helmu nést další muž ze skupiny, protože nikdo jiný tuto trofej neunesl. I další části výstroje byly natolik těžké a bytelné, že mohl v roli helénského nepřítele bojovat sám proti všem. Což také udělal, a vědom si své role v dějinách se poslušně skácel pod náporem dětí na zahradě, vyzbrojených dřevěnými i kovovými zbraněmi a municí z ponožkových koulí.
Poté vítězné vojsko vzalo trofeje strhané z řeckého vojevůdce a za bojového pokřiku vstoupilo do synagogy, kde domorodý lid provolával slávu vítězům a složil zbraně i obrovskou přilbu k patě Chanukie a k nohám našeho duchovního, PhDr. Kohouta.
Následovala krásná, duchovně hluboká bohoslužba s novými melodiemi synagogálního zpěvu na známá témata. Děti zapálily první svíčku na připomínku chanukového zázraku. Krátká, ale o to zajímavější a objevnější draša kantora všechny zklidnila a krásně zapůsobila tím správným směrem.
Poté jsme se odebrali do společenské místnosti k domácím bramborákům, koblihám a vydatné večeři.
Vyhodnotili jsme nejlepší bramboráky, které už několikátý rok po sobě usmažili Ronald a Lucie Schönau. Ostatní příčky byly tak vyrovnané, že si ceny zasloužili všichni, včetně dvou tvůrců senzačních koblih. Svařené víno, tentokrát košer, nám otevřelo veselou cestu domů.
Vše dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo – navzdory mnoha mřížím, kamerám, ostraze a bezpečnostním opatřením, která nám berou čas i síly na důležitější věci.