Když se Haman zase přepočítal aneb Purim po čtrnácté
Jsou příběhy, které stojí za to vyprávět znovu a znovu. A pak jsou takové, které je potřeba také znovu a znovu zahrát. Letos jsme v naší obci odehráli už čtrnácté purimové divadelní představení – a jak už tradice velí, ten, kdo chtěl vyhladit židovský národ, byl opět spolehlivě poražen. Haman zkrátka ani letos neměl svůj den.
Purim je svátek radosti, smíchu a převrácených rolí. Letos ale proběhl – stejně jako na mnoha dalších místech – také za zvýšených bezpečnostních opatření. Je zvláštní, že i dnes musí židovské oslavy někdy provázet pocit opatrnosti. Ale právě Purim nám připomíná, že dějiny už nejednou ukázaly: i když se objeví další „Haman“, nakonec to nebývá on, kdo má poslední slovo.
A tak jsme hráli, zpívali, smáli se a vyprávěli starý příběh po čtrnácté.
Malá obec, velká energie
Během večera jsme vedli zajímavý rozhovor s jedním nově přistoupivším párem. Padla věta, která na první pohled zní skoro paradoxně:
„Možná máme štěstí, že jsme finančně chudá obec.“
A čím déle jsme o tom mluvili, tím víc jsme si uvědomovali, kolik pravdy v tom je.
Když nemáte velké rozpočty ani profesionální aparát, musí přiložit ruku každý. A u nás to tak opravdu je.
Někdo vede liturgii, někdo vaří v kuchyni, někdo stojí na dveřích a hlídá bezpečnost. Jiní se starají o děti, připravují divadlo, pracují v přírodovědné společnosti, pomáhají s marketingem nebo opravují a udržují budovu.
Někdy to znamená hodně práce.
Ale také to znamená něco velmi cenného: živou obec.
Obec, kde se lidé znají.
Kde se zapojují.
Kde každý ví, že je potřeba.
A možná právě proto je u nás tolik energie, spolupráce a nadšení.
Děkujeme
Když se po představení uklízely kostýmy, kulisy, rekvizity, dojížděly poslední hamantašen a děti ještě pobíhaly mezi židlemi, bylo jasné, že se opět podařilo něco víc než jen odehrát další purimšpíl.
Podařilo se znovu potvrdit, že naše obec žije.
Velké poděkování proto patří všem – hercům, organizátorům, kuchařům, hlídačům, rodičům, dětem i těm, kdo prostě jen přišli a byli u toho.
A také připomínka, která k Purimu patří už tisíce let:
Hamanové přicházejí a odcházejí.
Ale radost, soudržnost a život – ty zůstávají.
Chag Purim sameach!
