ŠABATON NA VLNÁCH JIZERY
Text a foto: Jan Švec
Letošní šabaton děčínské židovské obce byl v mnohém jiný než ty předchozí. Místo společného pobytu na jednom místě jsme se vydali na řeku Jizeru. Pět rodin, osm dětí a Achab Haidler. Spousta očekávání a především chuť být spolu – to byly ingredience víkendu, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.
Naše cesta začala na Malé Skále, kde jsme se nalodili a vypluli po proudu Jizery směrem ke kempu Zrcadlová koza. Samotná plavba byla krásným úvodem do společně stráveného času.
Po příjezdu do kempu následovalo stavění stanů a krátký odpočinek. Večer jsme se přesunuli do Turnova, kde jsme navštívili krásnou historickou synagogu. Právě zde jsme také společně zakončili šabat obřadem Havdaly. Atmosféra starobylé synagogy, světlo svící, vůně koření i společný zpěv vytvořily nezapomenutelný okamžik, který krásně propojil duchovní rozměr našeho setkání s dobrodružstvím celého víkendu.
Ani tím však den neskončil. Ještě dlouho do noci jsme společně rozmlouvali nad myšlenkami Pirkej Avot, sdíleli své zkušenosti, životní příběhy i pohledy na to, co znamená žít každodenní život ve světle Tóry. Právě tyto chvíle otevřených rozhovorů patří k tomu nejcennějšímu, co šabatony přinášejí.
Druhý den nás probudilo vytrvalé bubnování deště na stany. Počasí nevěstilo nic dobrého a na okamžik jsme dokonce zvažovali, zda naši výpravu předčasně neukončit. Nakonec však zvítězilo nadšení – a možná i zdravá dětská nevědomost, která nezná slovo „nejde“. Vyrazili jsme znovu na řeku.
Plavba byla náročnější než první den. Déšť chvílemi sílil, chvílemi slábl, občas se zdálo, že už snad přestane, aby se za okamžik znovu rozpršel. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to! A jako odměna za naši vytrvalost se nakonec mezi mraky objevilo i slunce, které završilo dobrodružstvím naplněný nedělní večer.
Letošní šabaton nám opět připomněl, že společenství se netvoří jen při modlitbě nebo u slavnostního stolu, ale také při společném překonávání překážek, sdílené radosti, pomoci druhým i obyčejných rozhovorech během cesty.
Jsem velmi vděčný za tyto společné chvíle, za přátelství, která se prohlubují, za možnost sdílet své životní cesty a vzájemně se obohacovat zkušeností života žitého podle Tóry. Pokud si z letošního šabatonu odnášíme jedno společné poznání, pak je to vědomí, že stejně tak jako řeka plyne vpřed navzdory kamenům, zákrutám tak i naše společná cesta pokračuje díky vzájemné podpoře, víře a radosti z toho, že na ní nemusíme být sami.
