TU BE-AV 9. srpna 2020

TU BE-AV je letní svátek a přímo vybízí k tomu, uspořádat uvolněnou zahradní slavnost, tentokrát bez nutnosti všechny bavit, vzdělávat nebo plnit si povinnosti před Nejvyšším. Je to možnost vydechnout si po smutném TIŠA BE AV s jeho přísným půstem a výčtem nešťastných událostí v židovských dějinách, nabrat dech pře Vysokými svátky.

Dle některých zdrojů byl Tu BE-AV za časů Jeruzalémmského chrámu radostný svátek něco jako, vinobraní. V těchto dnech se svobodné dívky žijící v Jeruzaléme oblékly do bílých šatů, jež si vypůjčily (to proto, aby nebyly zahanbeny dívky, které neměly vlastní bílé šaty), a šly tancovat na vinice. Další zdroje tvrdí, že to byl jediný den, kdy bylo možné najít si chlapce z jiného než vlastního kmene, což bylo jindy zapovězeno.

Jak jistě uznáte, něco takového jsme si nemohli nechat ujít. Tím spíše, že tento den je jedním z mála dní, kdy je možné v létě uspořádat svatbu. (v zimě se musí draze vytopit synagoga a tak raději v létě, pokud není narození potomka na spadnutí – prosí synagoga Děčín) To znamená, že TU BE-AV JE NEJLEPŠÍM DNEM na seznámení, za rok až dva vyhlášení zasnoubení a za rok svatba. Takový židovský Valentýn. Za tímto účelem byla zřízena Šiduchová kniha (dohazovačská), kterou diskrétně povede Rabín David Maxa. Ten ji ideálně dovede až ke kýžené CHUPĚ a KETUBĚ, kam míří život řádného žida/Žida, jak všichni víme. Ale to předbíháme. Začali jsme takto:

Zdálo se nám, že se toho v létě v Děčíně moc nekoná, tím spíše, že synagoga prochází díky předsedovi nezbytnou rekonstrukcí. Chtěli uspořádat Lag ba Omer, kam by mohli přijít všichni souvěrci a sympatizanti. Nabídli jsme spolupráci EC Chajim vzhledem k jejich praxi pořádat venkovní akce. Nadšeně souhlasili. Ovšem počítalo se, že s tím, že přijdou všichni bez ohledu na příslušnost k jednotlivým obcím a spolkům. Tuto oblast bychom chtěli ještě rozvinout. Podařilo se nám sehnat výborný pražský kemp, jehož provozovatelka prostě nemá problém.

„Chceme oheň.“ „Jasně!“

„Grilovat, tancovat, zpívat, konzumovat?“ „Výborně, přijďte – dojednáno.“

„Kolik vás bude?“ „Nevíme.“ „Ok“

„Co platíme?“ „To, co sníte a vypijete.“

„Dostaneme stoly, slunečník a tak?“ „Jo, nějak to uděláme.“

„Co za to zaplatíme?“ „Co sníte a vypijete.“

To vše téměř v centru Prahy!! Příliš snadné, aby to mohla být pravda. Přišla Korona a bylo po legraci. Jeden z nás přišel s návrhem na oslavu TU BE-AV, který je později. Měl jej v živé paměti, protože se v tento den před dvěma lety ženil a svou ženu poznal na podobné akci, k tomu určené, před 5 lety.

A tak jsme stáli v den D ve 30 stupních před branou a čekali, co se stane. V hlavě, že máme přihlášených přes 60 lidí z toho cca 10 dětí, starší a nemocné. Přátele, kteří jedou přes celou republiku.

Brána se otevřela, stoly byly na místě, tráva zalitá, stánky s občerstvením i toalety funkční. Překvapivě mlžení pro děti, později bazének. Velký slunečník, zahradní lehátka, stromy… Neznám projekt, který by proběhl takhle hladce. Dokonce uvítací zóna, se kterou jsme ani nepočítali. Tedy na louce byli ještě přátelští obyvatelé kempu ve 3 stanech, kteří si vyndali lehátka aby lépe viděli a očividně nám fandili.

Pořadatelé dorazili, nic nezapomněli. Připraveno, ozdobeno. Atmosféře prospělo, že úzkostnější organizátoři tentokrát zcela rezignovali na disciplínu, včasné příchody a dodržování programu. Vyjma záležitostí bezpečnosti, však my víme.

Ve 12 hodin se objevovali první hosté, byli vřele přivítání, řádně zaregistrováni, převzali něžný růžový bublifuk, jaký se distribuuje na svatbách a děti balónek. Hlavní proud dorazil během půl hodiny a vytvářel malebné skupinky na zeleném trávníku. Ty dámy, které dodržely doporučené bílé šaty a věneček ZÁSADNĚ pomohly k dotvoření slavnostní atmosféry. Vzaly jsme si je i my zadané – prostě, protože nám sluší.

Rabi Maxa měl v začátku uvítání a hezký úvod o smyslu a souvislostech svátku za Ec Chajim. Řekl nám, jak byl slaven v minulosti a jak se slaví dnes v Izraeli. Slavnostně uvedl novou šiduchovou knihu, což bylo zásadní v době, kdy si i mnozí zatvrzelí singlové uvědomili, po zkušenostech s karanténou a výjimečným stavem, že jim samota nesvědčí. Bylo důležité zmínit, že se počítá s touto zprostředkovací službou jak pro mladé, tak i třeba pro vdovy a vdovce.

Pak si vzala slovo Lucie Idel-Nachtigalová za děčínskou obec. Uvedla mimo jiné příběh jedné děčínské přeživší, která se právě na tomto místě skrývala v posledním roce války. Schovali ji chudí Češi jako cizinku, nelegální uprchlici v době, kdy měli málo jídla, bydleli v provizorním baráku, kousek od esesácké služebny a za přechovávání Židovky jim hrozila smrt. Vyprávěla příběh děčínské synagogy jako stánku ideálního pro svatby svojí velikostí, výzdobou, krásným okolím a velkým zázemím. Vypráví se, že před válkou sloužila také jako o synagoga na chupu pro Drážďany.

Plynule jsme přešli ke společnému zpěvu z připravených zpěvníků za jejichž tisk děkujeme Danielu Ruxovi, za interpretaci Kalusovi Idelovi a Davidovi Maxovi. Krásně jsme si zazpívali pár zamilovaných a svatebních písní.

Souběžně začala první aktivita a to zdobení muffinů. Petře Frejlachové a Juditě Maxové, našim statečným pekařkám rovněž děkujeme. Dětem i dospělým, kteří se podíleli na finalizaci výrobků neméně. Dopadlo to výborně viz. foto níže. Snědli jsme skoro všechny, ač jsme jejich počet zásadně naddimenzovali. Průběh byl dokonalý. Jedna skupina zdobila, spojka doplňovala muffiny na stojan, další skupina utěšeně mlsala. Lépe to dopadnout nemohlo. Vše zdokumentováno Pavlem Frejlachem, jemuž paří náš dík.

Mezitím se hosté rozprostřeli do malebných skupinek s chlazenými nápoji, posedávali na lavičkách, polehávali na lehátkách a teplota stoupala. Místní pracovník nám umožnil napustit pro děti bazének s ledovou vodou, který měli s sebou jedni předvídaví rodiče.

Poté jsme si zahráli malou hru na trávníku pro 31 osob a podařilo se nám shromáždit se ze všech stinných koutů a dát ji do hromady za pár minut. Akorát vzhledem k teplotám. Všem děkujeme za podíl na všeobecné dobré náladě. Bylo nás nakonec k 50 hostům včetně pořadatelů, ovšem na veliké ploše to tak nevypadá, protože jsme odolali pokušení zábavu moc organizovat.

Měli jsme i výtvarné prostředky pro děti, ale nějak se nám nepodařilo k nim přimět děti. To byla škoda, protože prolézačky s pískem se daly použít až kolem 16. hodiny.

Poté jsme se věnovali oblíbené činnosti a to zasvěceným diskusím, probíráním politiky světové i té malé komunitní. Kdepak drby!

Když se stíny prodloužily, zkusili jsme si diskusní variantu aktivity Bibliodrama postupně pro 2 skupiny. Je až fascinující ke kolika názorům a vrstvám Jákobova příběhu jsme se dopracovali. Zůstalo nám nakonec více otázek než odpovědí, což je skvělé.

Přiblížil se oficiální konec, uklidili jsme s dobrovolníky, posbírali pomůcky a zavolali provozovatelce kempu, zda si chce převzít prostor. Řekla jenom „Ne, dobrý.“ „Chcete otevřít bránu?“ Tak jen doufáme, že spotřeba splnila její očekávání a příští rok už někdo ohlásí zasnoubení.

bdr
rbt
rbt
rbt
17 srpna, 2020