Shabbaton for Families 2025 – již počtvrté!
Letošní komunitní víkend Židovské obce Děčín se oproti předešlým ročníkům konal na zcela novém místě. Federace židovských obcí nám pronajala dům se zahradou v malé obci Krchleby nedaleko Sedlčan. Dům disponoval celkem patnácti lůžky ve dvou až čtyřlůžkových pokojích. Nechyběla ani košer kuchyně s dvěma lednicemi a dvěma dřezy a jídelna s velkým stolem. Zázemí nám poskytla také zahrada, která byla ze dvou stran ohraničena potůčkem. Kromě volného prostoru, který sloužil především dětem k aktivnímu vyžití, nabízela i příjemné posezení.
V Krchlebech jsme se sešli ve čtrnácti lidech – dvě seniorky, pět dospělých a sedm dětí. Pro některé z nás byla cesta na místo doslova dobrodružstvím. V ten den totiž postihl celou Českou republiku blackout, který nás odstřihl od elektřiny. Život se na čas zastavil a svou atmosférou připomínal blížící se šabat. Chvíli to dokonce vypadalo, že se někteří z nás na místo vůbec nedostanou. Nejvyšší však vyslyšel naše prosby a vše nakonec dobře dopadlo – chvála Jemu. Po příjezdu následovala příprava hostiny a tradiční šabatový program, který jsme zahájili modlitbou Kabalat šabat.
Sobotní den jsme začali vydatnou snídaní, při které jsme si povídali o tom, kam bychom chtěli naši obec dále směřovat, jak by se měla rozvíjet a jaké plány bychom mohli v nadcházejícím roce uskutečnit. Některé děti si mezitím hrály na zahradě s míčem a pod vedením si dokonce vyzkoušely střelbu z airsoftových zbraní. Ta se stala velkým hitem a zaujala nejen děti, ale i mnohé dospělé.
Fotka č. 1
Fotka č. 2
Poté jsme se věnovali bohoslužbě, četbě z Pěti knih Mojžíšových a studiu Tóry. Skončili jsme těsně před polednem, a tak jsme se pustili do přípravy oběda, který byl již zčásti předchystaný.
Fotka č. 3
Protože odpolední teploty dosahovaly až třiceti stupňů, rozhodli jsme se vyrazit na Slapy. Nejlépe dostupná se nám kvůli přístupu na pláž zdála obec Cholín, kam nám cesta autem trvala přibližně dvacet minut. Volné zábavy jsme si tam užili opravdu mnoho. Někteří si dopřávali šabatového odpočinku pod stromem, který poskytoval příjemný stín. Jiní se oddávali vodním radovánkám a plavání. Oblíbeným se stal i písek z pláže, který děti využívaly jako stavební materiál. Vznikaly tak různé pevnosti i vulkány. Velký úspěch mělo i vzájemné zahrabávání do písku, které přineslo spoustu smíchu – zejména při pohledu na vzniklé “sochy”. V podvečer, po několika hodinách strávených relaxem, pohybem a hrou, jsme se vydali zpět na ubytování.
Fotka č. 4
Část komunity ještě zatoužila po aktivitě, a tak se několik dospělých s dětmi vypravilo na procházku do přírody. Jeden z účastníků chtěl děti k procházce namotivovat tím, že půjde o průzkum. To se však úplně neshodovalo s dětskou představou. Kdybyste náhodou nevěděli – průzkum není obyčejná procházka, při které lidé jdou vedle sebe, povídají si a objevují okolí. Průzkum je důkladné monitorování terénu, hledání vojáků v úkrytech a zaujetí strategických pozic. Alespoň podle jednoho z dětí. Jeho zklamání z “průzkumu neprůzkumu” bylo bohužel značné. Snad ho aspoň částečně vyvážilo dovádění na balících sena na poli nebo souboj s jedním z tatínků. Po návratu nás čekala havdala. Věnovali jsme jí na zahradě, kde zpěv ptáků a bečení ovcí dokreslovaly duchovní atmosféru. Pohled na hvězdy, které byly ten večer krásně vidět, byl nádherný – téměř romantický.
Fotka č. 5
Fotka č. 6
Neděli jsme opět zahájili společnou snídaní. Dopoledne nás opustila jedna z přítomných rodin, protože se už potřebovala vrátit domů – zůstalo nás tedy o tři méně. Následovala příprava oběda a svačiny na odpoledne, protože jsme měli v plánu znovu vyrazit na Slapy a také navštívit starý židovský hřbitov Čelina, který se nachází nedaleko. Na hřbitov se vydala jen menší skupina – dva dospělí a tři děti. Ostatní zamířili rovnou na pláž, a udělali dobře. Cesta ke hřbitovu i zpět byla totiž poměrně dobrodružná a pro naše seniorky by byla příliš náročná. Hřbitov se nacházel v lese kousek od silnice, ale ze všech stran byl obehnaný elektrickými ohradníky kvůli kravám, které obývaly přilehlé pastviny. Chvíli nám trvalo, než jsme se ke hřbitovu dostali. Námaha se ale vyplatila – místo mělo tichou, klidnou a téměř posvátnou atmosféru. Uprostřed hřbitova stál
vzrostlý dub, který přímo vybízel k usebrání a odpočinku. Prostor byl jinak zarostlý a neudržovaný, jako by se tam zastavil čas. Mnoho náhrobků bylo poškozených, ten nejstarší pocházel z roku 1803, nejmladší z roku 1918. Na náhrobcích byly hebrejské nápisy a na některých ležely kamínky, jimiž lidé uctívají památku zesnulých. V rohu hřbitova jsme objevili i zbytky zdiva bývalé márnice. Cesta zpět k autu byla pro některé z nás trochu bolestivá. Rozhodli jsme se zkrátit si ji lesem, což se zpočátku zdálo jako dobrý nápad. Narazili jsme však na překážky v podobě maliní a trní, kterými jsme se museli pracně prodírat. V prorážení cesty houštím jsme se střídali, přesto jsme měli nohy od trnů poškrábané. Chvílemi se zdálo, že cesta nemá konce. Říkali jsme si, kolik úsilí nás stálo se k hřbitovu dostat. Dojmy z tohoto částečně zapomenutého místa však byly, alespoň pro mě, velmi silné.
Fotka č. 7
Fotka č. 8
Poté jsme zamířili za zbytkem naší skupiny na pláž v Cholíně. Protože to byl pro většinu z nás poslední společný den, užívali jsme si slunce, vody a vzájemné společnosti, co to jen šlo. Děti si hrály na písku, dováděly ve vodě, plavily se na vypůjčených paddleboardech nebo jsme s nimi hráli karty. V podvečer jsme se s místem rozloučili a vrátili se na ubytování.
Fotka č. 9
Dali jsme si poslední společnou večeři, po které jsme si ještě povídali, a pak už jsme se odebrali ke spánku. V pondělí čekala většinu z nás cesta domů, zatímco jedna rodina v Krchlebech ještě zůstala a svůj pobyt si o několik dní prodloužila.
Co říct na závěr?
Čtvrtý ročník se vydařil po všech stránkách. Děti si užily spoustu zábavy a družily se jak mezi sebou, tak s dospělými. Měli jsme nádherné počasí a příjemné, útulné ubytování. Objevovali jsme nová místa, věnovali jsme se duchovnímu rozvoji a utužili vzájemné vztahy – hravě a bezprostředně. Už teď se těším na další ročník!