Historie Židů v Děčíně
Historické prameny dokládají působení menší skupiny židovských obchodníků už v 16.století.
Příchod většího počtu židovského obyvatelstva souvisel s výstavbou železnice z Prahy do Drážďan v roce 1851. Až do roku 1887 museli Židé vykonávat náboženské obřady mimo synagogu. Sigmundu Braunerovi a Karlu Kellerovi se podařilo založit židovskou obec, která měla v době vzniku 62 členů. Prvním předsedou obce se stal továrník Adolf Pächter, který nechal v objektu své továrny na výrobu knoflíků vybudovat prozatímní modlitebnu. Kvůli nevyhovujícímu prostoru byla modlitebna přestěhována do tehdejší thunské zbrojnice (dnešní budova oblastního archivu) a později do Volkshalle (dnešní Dům dětí a mládeže na Teplické ulici.)
V roce 1870 vzniklo tradiční pohřební bratrstvo Chevra Kadiša. Předsedou byl zvolen Gottfried Pick. Bratrstvo převzalo také správu židovského hřbitova o rozloze 2000 m2˛ který se stal součástí městského hřbitova v Podmoklech.
Až do roku 1918 působil v Podmoklech rabín Max Freud, po něm Dr. Oskar Karpelis.
Po smrti továrníka Pächtera vedl židovskou obec jeho syn Alfred a dále pak děčínský obchodník Alois Zirkel. Obec v té době evidovala přes 400 členů.
Slibný rozvoj židovské komunity byl násilně přetržen událostmi roku 1938. Během „křišťálové noci” byla vypálena většina synagog v Říši i Protektorátu. Jen osobní intervence podmokelského starosti JUDr. Antonína Kreissla, zabránila likvidaci synagogy. Kreissl se obával, že by zapálení synagogy ohrozilo další domy v blízkosti synagogy. Tím ovšem tlak na starostu neskončil. Nástupce Kreissla, starosta Julius Stumpf, řešil stejný problém, ale synagogu nedovolil zničit.
O poválečné činnosti židovské obce se dochovalo minimum dokumentů.
Díky historikům Českého rozhlasu víme přeci jenom alespoň o posledním rabínovi.
Bernard Farkaš se narodil v Jasini na Podkarpatské Rusi jako nejstarší syn z dvanácti dětí v rodině učitele náboženství. Po absolvování základní školy a gymnázia byl jako aktivní sionista pozván roku 1927 do Vratislavi, aby tam vyučoval hebrejštinu. Současně začal na místní univerzitě studovat na židovském teologickém semináři.
Ve studiích pokračoval v Berlíně, kde se věnoval filozofii, historii a orientalistice. Jako Žid a československý občan musel po nástupu nacistů Německo opustit. Získal místo rabína v Děčíně-Podmoklech a působil i jako učitel náboženství v Ústí nad Labem.
Po obsazení Sudet v roce 1938 Bernard Farkaš, který ovládal šest jazyků, odešel za rabínským postem do Budapešti a následně do Užhorodu. Nakonec však skončil v nacistických pracovních lágrech.
V březnu 1944 se ocitl v pracovním batalionu, který v Užhorodě zřizoval ghetto. V něm byl Bernard Farkaš i se svou rodinou uvězněn a následně odtransportován do Osvětimi.
Na rozdíl od manželky a syna, kteří byli zavražděni v plynové komoře, prošel selekcí a měl to štěstí, že byl poslán do pracovního tábora v severní Francii a později v Německu. V únoru 1945 rabín Farkaš skončil po pochodu smrti v Dachau, kde byl 29. dubna osvobozen americkou armádou.
Již v červnu 1945 se vrátil do Děčína, aby zde jako rabín pomohl obnovit židovský náboženský život.
Po válce se z původních 100 rodin vrátil jen minimální zlomek členů, zato přibyli uprchlíci Podkarpatské Ukrajiny s nimiž si byl rabín svým původem blízký. V létě roku 1946 se znovu oženil, ale jeho životní plány změnil komunistický převrat a poměry, které nastolil.
V března 1957 byl Bernard Farkaš zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Provinil se tím, že za pomoci izraelských diplomatů organizoval podporu válkou zbídačelých, osamělých a nemocných židovských souvěrců. Rabín Farkaš byl odsouzen na dva roky.
Mezitím dopadlo opětovné pronásledování i na ostatní členy obce, jejich osudy přesně neznáme, je zřejmé, že mnozí emigrovali.
Poté již obec nezadržitelně zanikala.
Po „sametové” revoluci začala opět pracovat židovská obec, která v čele s Vilémem Markovičem a Janem Markem, připravovala převzetí bývalého majetku židovské obce. Místo zničeného židovského hřbitova v Podmoklech obdržela obec jako náhradu pozemek na Folknářích, kam byly převezeny ostatky ze židovského hřbitova. Zároveň získala obec hřbitov v České Lípě, který zůstal zachován a po úpravě vrácen veřejnosti jako kulturní památka.