Historie Židů v Děčíně

Historické prameny dokládají působení menší skupiny židovských obchodníků už v 16.století.

Příchod většího počtu židovského obyvatelstva souvisel s výstavbou železnice z Prahy do Drážďan v roce 1851. Až do roku 1887 museli Židé vykonávat náboženské obřady mimo synagogu. Sigmundu Braunerovi a Karlu Kellerovi se podařilo založit židovskou obec, která měla v době vzniku 62 členů. Prvním předsedou obce se stal továrník Adolf Pächter, který nechal v objektu své továrny na výrobu knoflíků vybudovat prozatímní modlitebnu. Kvůli nevyhovujícímu prostoru byla modlitebna přestěhována do tehdejší thunské zbrojnice (dnešní budova oblastního archivu) a později do Volkshalle (dnešní Dům dětí a mládeže na Teplické ulici.)

V roce 1870 vzniklo tradiční pohřební bratrstvo Chevra Kadiša. Předsedou byl zvolen Gottfried Pick. Bratrstvo převzalo také správu židovského hřbitova o rozloze 2000 m2˛ který se stal součástí městského hřbitova v Podmoklech.

Až do roku 1918 působil v Podmoklech rabín Max Freud, po něm Dr. Oskar Karpelis.

Po smrti továrníka Pächtera vedl židovskou obec jeho syn Alfred a dále pak děčínský obchodník Alois Zirkel.  Obec v té době evidovala přes 400 členů.

Slibný rozvoj židovské komunity byl násilně přetržen událostmi roku 1938. Během „křišťálové noci” byla vypálena většina synagog v Říši i Protektorátu. Jen osobní intervence podmokelského starosti JUDr. Antonína Kreissla, zabránila likvidaci synagogy. Kreissl se obával, že by zapálení synagogy ohrozilo další domy v blízkosti synagogy. Tím ovšem tlak na starostu neskončil. Nástupce Kreissla, starosta Julius Stumpf, řešil stejný problém, ale synagogu nedovolil zničit.

O poválečné činnosti židovské obce se nedochovaly žádné dokumenty. 

Po „sametové” revoluci začala opět pracovat židovská obec, která v čele s Vilémem Markovičem a Janem Markem, připravovala převzetí bývalého majetku židovské obce. Místo zničeného židovského hřbitova v Podmoklech obdržela obec jako náhradu pozemek na Folknářích, kam byly převezeny ostatky ze židovského hřbitova. Zároveň získala obec hřbitov v České Lípě, který zůstal zachován a po úpravě vrácen veřejnosti jako kulturní památka.