Přírodovědná společnost ŽOD
Velmi nás osobně a bolestivě zasáhl požár v Labských pískovcích, jen několik kilometrů od synagogy. Rádi bychom udělali něco pro osvětu v zacházení s přírodou. Rozhodli jsme se pro dlouhodobé sledování požářiště pod odborným vedením renomovaného biologa Mgr. et Mgr. Jana Davida Reitschlägera.
Založili jsme přírodovědnou společnost Židovské obce Děčín. Na první expedici jsme vyšli v sobotu 15. října po obědě ze synagogy, dokud je téma ještě “žhavé” a to tedy obrazně i fyzicky. Roli hlavní fotografky převzala Jana Majzlíková. Koordinátorkou projektu je v první fázi Lucie Idel Nachtigalová.
Toto sledování provádět skupina našich členů a sympatizantů s Davidovým prováděním v úzké spolupráci s Národním parkem České Švýcarsko, které nám vyšlo velmi vstříc. Ochranáři silně apelují na vedení všech zúčastněných k ohleduplnosti a trpělivosti.
Cílem je primárně udělat něco dobrého v myslích našich lidí a celkově přispět k Tikun Olam (židovská hodnota, zlepšujeme svět). Dále mít aktuální, potřebné a zajímavé téma mimo náboženskou oblast pro všechny Židy a jejich rodinné příslušníky včetně přátel naší synagogy. Rovněž rozšířit nabídku pro stávající aktivní členy i sympatizanty, včetně dětí, které pomalu dorůstají, bedna s hračkami již nepostačuje a divadlo není na celý rok.
Jedná se o dlouhodobou aktivitu, která nevyžaduje velké finanční vstupy, zato trpělivost a opravdový zájem. Akce společnosti jsou navázány na bohoslužby z logistických důvodů s tím, že není nutné účastnit se obou akcí.
Výstupem bude souhrnná časosběrná výstava fotografií s přednáškami pro členy i veřejnost a popisem rostlin a procesů. Dále budeme pořádat workshopy k danému tématu a procesů probíhajících nejen na místě bývalého požářiště.
Rádi bychom ukázali veřejnosti i našim lidem židovství jako něco současného. Máme v úmyslu propojení této aktivity se “Svátkem stromů”, popřípadě dalšími zmínkami v Tóře o přírodě a pravidlech šetrného zacházení s ní.
Naše aktivity v tomto směru propojíme s přírodovědným muzeem na německé straně v Bad Schandou, které se přímo tímto zabývá je i v češtině. Budeme se snažit udělat příští Tu bi Švat přímo tam.
Půjde o převážně sekulární aktivitu ideálně nejméně na příštích 20 let pro všechny věkové kategorie.
Následovat bude zápis do deníku mladého přírodovědce s dětmi, popřípadě vyplnění pracovních listů a dalších relevantních aktivit. První zápisy do deníku viz níže.
—————————————————————————————————————–
Zpráva z Děčínské židovské obce – 1. pozorovací vycházka na spáleniště v Českém Švýcarsku
Jak jistě většina čtenářů Maskilu ví, v době mezi 17. Tamuzem a Tiša be-Av postihl část Národního parku České Švýcarsko velký lesní požár. V návaznosti na to se Děčínská židovská obec rozhodla založit vlastní přírodovědnou společnost, jejímž hlavním cílem je pozorovat proces sukcese, tedy postupný návrat přírody do stavu před požárem, na vybraných místech vzniklého spáleniště. Nejde nám o žádnou velkou odbornou činnost, ale především o osvětu týkající se přírodních procesů, které v případě požáru budí strach a v případě návratu života do zasažených míst budí naopak naději. To všechno budí touhu po poznání a bázeň před Hospodinem, což jsou v rámci judaismu velké hodnoty. S ohledem na to, že se to zároveň týká oblasti ochrany přírody, tak je aktivita společnosti spojena i s ideou tikun olam. Osvěta přírodovědné společnosti je z velké části zaměřena na děti.
Proces sukcese jsme se rozhodli pozorovat na třech vybraných místech ležících podél Mlýnské cesty, která vede z Mezné do Hřenska. Zde je možné spatřit partie zasažené přízemním požárem, dále ne zcela spálené stromy odumřelé již dříve kvůli působení kůrovce a nakonec i partie, které sežehl požár zcela včetně stromových korun.
První naučnou vycházku jsme podnikli 15. října 2022, v době svátku Sukot. Nejnápadnějším projevem vracejícího se života byly v té době tu a tam patrné svěže zelené porosty kapradiny hasivky orličí. Ta má výhodu v tom, že její stonky s listy vyrůstají z dlouhých oddenků, které jsou uloženy hluboko v půdě (někde až 3,5 m pod povrchem), takže nemohou být postiženy požárem. Častá byla játrovka porostnice mnohotvárná patřící mezi mechorosty. Na některých místech bylo možné spatřit znovu vyrůstající borůvčí a na jednom místě jsem spatřil několik jedinců vrbky úzkolisté, které se v Americe říká fireweed, tj. požárová bylina. Na jiném místě jsme pozorovali hustý výskyt semenáčků břízy bělokoré. Zcela specifickým jevem pak byl výskyt hub vázaných na spáleniště. Nejčastěji jsme viděli houby z rodu spálenitka, které mají k povrchu přisedlé, drobné oranžové až rumělkové plodnice o průměru od 1 do 5 mm.
Jan David Reitschläger
——————————————————————————————————————
Druhá pozorovací vycházka na spáleniště v Českém Švícarsku
První opravdu letní den a my jedeme na výpravu. Ekologicky jsme zvolili cestu busem, ač jsme se obávali, že několikadenní svátky v sousedním Německu způsobí přetížení veřejné dopravy. Naše obavy se nenaplnily.
Přesto „Den otců“ slavený Německu naši výpravu poznamenal. Pětadvacetiletý výtečník přilákaný levnějším pivem a benevolentními předpisy týkajícími se pyrotechniky na české straně, zapálil raketou opět les v blízkosti Pravčické brány. Byl dopadem, oheň uhašen a my jsme tak nemuseli zvolit náhradní program. Hasičům patří náš veliký dík.
Bylo krásně teplo, místy až moc.
Vyfotili jsme všechna monitorovací místa a mnoho dalšího. Obrázky naší nadané fotografky s výbornou technikou doprovázejí tento článek, děkujeme velmi.
Viděli jsme semenáčky stromů, červené broučky, mnoho rostlin náprstníku červeného, kvetoucí keře, zářivě zelenou trávu, a to vše na pozadí neskutečně působivé kulisy Labských pískovců. Některé scenérie byly tak krásné, že v kině bych si řekla, že to s tím kýčem opravdu přehnali.
Nenašli jsme speciální houby rostoucí na spáleništi, které nás tolik nadchnuly při minulé výpravě, ale náš botanik nás ujistil, že se stačily zřejmě vytrousit.
Tentokrát se podařilo výborně doplnit návštěvu výkladem a je zřejmé, že se lepšíme. Hodně jsme se naučili, jak děti, tak dospělé. Ještě toho ale hodně nevíme. Neznáme například jiné, než neodborné a často chybné názvy rostlin. Kdepak kapradí – HASIVKA JE TO!
Viděli jsme, která místa již zarůstají a které jsou naopak stále holá a bezútěšná (proč tomu tak je, dovysvětlí odborník).
Našli jsme trávě ve vysoké schovaného srnečka, kterému se podařilo uniknout, dříve, než jej děti zkusily pomazlit a dospělí zasáhnout. Měl opravdu takové ty bílé puntíky jako Bambi. Nikdo nebyl zklamán. Osobně se mi ulevilo, že byl očividně zdráv a my jej neodborně nezachraňovali, jak by bylo naší notoricky altruistické skupině podobné. Je zřejmé, že potřebujeme získat pro naši „Přírodovědnou společnost“ ještě biologa a entomologa, cítím v našich znalostech výrazné rezervy. Zaplňovat bílá místa, ale nevměšovat se, je naším posláním, takže je to vlastně dobře.
Děti během odpočinku na kládách pokračovaly v záznamech do Zápisníku mladého přírodovědce.
Rozdělili jsme si před odchodem proviant, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Přestávka byla opravdu příjemná a přínosná. Naše společnost se utěšeně rozrůstá, účastní se i sekulární členové, jejich rodinní příslušníci a přátelé.
Začínáme plánovat další výlety v naší oblasti, jen nám nějak stále chybí čas na to, co ještě všechno bychom chtěli podniknout. To, že ne všichni členové jsou ze Severních Čech, je omezující.
Moc všem děkujeme za společnost, bylo to krásné a poučné.
@LuNa
Návštěva muzea Labských pískovců s Přírodovědnou společností naší ŽO 8. října 2023
Pro nás Židy je nyní velmi těžká doba. nechce se nám do žádných jinak radostných svátků. Válka v Izraeli vyvolaná Hamásem nás paralyzuje, nehledě na to, že se přelévá s nenávistí do Evropy. Držet se našeho programu může tedy působit docela cynicky a nás to mrzí. Některé rodiny také tentokrát nepřijely, zcela je chápeme.
Nakonec jsme se přeci jenom rozhodli držet naši obec pohromadě v určených termínech, přesto jsme se moc nebavili.
V neděli byla naplánovaná vycházka k Mlýnské stezce na monitorovací místa. Rozhodli jsme se vzhledem k počasí nejít s dětmi na spáleniště, ale navštívit muzeum, které se týká naší problematiky. Nachází se v Bad Schandau, expozice k ochraně přírody v národních parcích na obou stranách hranice je velmi interaktivní a v obou jazycích včetně bilingviních průvodců. Otužilí dospělí šli plnit úkoly do přírody, jak jsme se k nim v našem projektu zavázali.
Hodně jsme se o území labských pískovců dozvěděli, víme, proč má mít les více pater a které druhy zvířat ze zcela vzrostlého lesa, který je uzamčen korunami stromů mizí. Hráli jsme si k tomu hru, která nám ukázala, jak mají na sebe jednotlivé lesy s jejich různým vzrůstem navazovat.
Ve stejné době probíhala v muzeu akce s workshopy pro děti. Vyplnili jsme také naše deníky přírodovědce i pracovní listy k rozeznávání hmyzu. Děti malovaly a odpovídali na otázky s nadšením mladých přírodovědců.
Je těžké soustředit se na ochranu zvířat, když jsou zabíjeni a unášeni lidé.
text a fotografie LuNA