Ochotnické divadlo

Vítáme Vás na stránce našeho souboru OchDěs! OCH znamená ochotníci a DĚS je zkratka pro děčínskou synagogu. Možná si vzpomínáte na hodiny literatury, kdy jste se učili o pašijových hrách. Jejich středověká forma byla podobná té, jaká je příznačná i pro hru Purimovou. Je také na biblické motivy, avšak tentokrát starozákonní a její atmosféra má být vtipná až uvolněná. V našich krajích se nazývá purimšpíl.

Zde Vám musím objasnit pozadí svátku Purim. Na Purim my židé slavíme přežití perské genocidy, ke které mělo dojít již v pátém století př. o. l. Naštěstí díky zásahu statečné královny Ester, genocida, s pomocí boží, nenastala. Královna překazila pokus o likvidaci židovského národa zlořečeným Hamanem. Máme pořekadlo, že v každé generaci se najde jeden takový Haman, budiž jeho jméno vymazáno. VYMAZÁNO a tady je třeba ujasnit, co je úlohou publika. Podle naší tradice publikum vždy dupe, řehtá na řehtačky a vůbec dělá veliký hluk, když padne jméno Haman, právě proto, aby se jeho jméno přehlušilo.

Náš soubor je složen ze členů a příznivců děčínské synagogy. Jsme vlastně takový aktivizační program na podporu vícegeneračního soužití.

První představení jsme hráli v roce 2011. Tehdy bylo členem souboru pouze jedno batole a naše panenská královna byla těhotná. Od té doby se složení našeho souboru průběžně mění. Nicméně hrajeme, v souladu s tradicí, stále stejný příběh, jen v různých obměnách.

Máme rádi pestré kostýmy, proto většinou dáváme přednost historizujícímu zpracování. Některé scénáře jsme převzali, některé vytvořili scénáristé z našich řad. Našim hnacím motorem je propojit komunitní život s židovskou tradicí a zároveň se svým rodinným životem. Proto pro nás není cílem propracovat se k profesionálnímu herectví, ale spíše povzbudit život naší obce a osladit židovství sobě i našim dětem.

Varování: následující odstavec prozrazuje podstatné části děje divadelní hry Purimšpíl :-).

Purimšpíl vychází z biblické knihy Ester, pojednává o králi, který zapudí svou manželku a najde si novou ženu. Židovskou dívku, která ale svůj původ utají. Na královském dvoře se objeví zlý hodnostář Haman. Haman, který nenávidí židy a chce je vyhladit, podstrčí králi rozsudek smrti pro všechny židy na území Persie. Věčně opilý král podepíše osudný ortel a zdá se, že zkáza je již nevyhnutelná. Ester stojí před dilematem, zda se pokusit zachránit svůj národ, či zachránit jen sama sebe a zda žít v utajení a přepychu až do konce života. Rozhodne se, správně, poruší zákaz. Vstoupí nepozvána do zakázané mužské části paláce, riskuje, apeluje na královu lásku, přizná své židovství, je králem přijata, odhalí Hamanovu zradu a záchrana se podaří.  Haman padá z výšin královy přízně na popraviště. Král dovolí židům se bránit a ti vybijí své nepřátele v celé Persii. Mírnou útěchou je, že si nepřivlastní jejich majetek. Prostě starověk. 🙂

Izraelské tance v Děčíně

Obrázek 5 z 5

Tento příběh se hraje každý rok v jiné verzi, která se snaží být komická a obvykle ještě obsahuje narážky na události z té, které židovské obce i z veřejného prostoru. Pro lepší představu, co se v den svátku v židovské komunitě děje, bych ráda citovala příkaz opít se tak, že nikdo nerozezná dobrého Mordechaje od zlého Hamana.

2020 představení 9. března 2020

Vzhledem k nadcházející epidemii dorazili na naše divadlo opravdu skalní fanoušci, obecní činovníci a rodinní příslušníci. Jsme jim vděční velmi, velmi, protože opravdu nevíme, jak by se náš soubor složený z herců od 2 do 70 let vypořádal s tím, že jsme cvičili půl roku zbytečně, tím spíš, že náš soubor nevybírá (pokud není na výjezdu) ani dobrovolné vstupné.

Hra se nám moc vydařila, publikum se smálo, sklidili jsme mnoho pochvaly, zloduch byl popraven a jeho umělá hlava vhozena do publika. Vtip se nám velmi vydařil. 10-letý pochop se před představením nesměle zeptal, jestli může useknutou polystyrenovou hlavu hodit své mamince, jako kdyby jí házel růže. Opravdu nás dojal. Maminka ukázkově vykřikla a hodila ji dál, celkově se publikum vyznamenalo.

Nastal mimořádný okamžik v životě našeho divadla, královnu-zachránkyni si zahrála slečna, která s námi hrála poprvé, když jí byl 2 roky. Byla skvělá, statečná, důstojná a krásná.

Zbrojnoši a služebné se osvědčili ve všech rolích, ať už služebníků, ovívačů, bojovníků, dveřníků, hostů na hostině, someliérů, komiků a bojovníků s obrem. Převtělovali se z role do role tak přirozeně a nás to jen utvrdilo, že když se nechá dětem prostor uřídí se sami a dělají méně chyb než dospělí.

Tento rok byl obzvláště vyvedený i průvod Hamana s Mordechajem ulicemi Śúšanu, není nad to, když je v obci hodně dětí. Překvapivě se nakonec hry zúčastnily i děti, které s námi hrát odmítaly. Když se jim během představení zdálo, že jsou všichni jejich kamarádi na jevišti, tak tam šly také. Naštěstí nejsme v „Národním“, tak to vyznělo nějak přirozeně.

Vždy jsem si myslela, že si veselé příhody z natáčení profesionální herci vymýšlejí, aby mohli oslňovat v sylvestrovských estrádách, už si to nemyslím. je to pravda:-)

Zažili jsme už také pátnáctikilového syna jednoho z herců ve věku dvou let, kterého rozezlilo, že bijou tatínka a šel si to se zloduchem vyřídit při premiéře.

Zloduch byl jednou převlečená žena s nalepenými fousy, které odpadly hned v úvodu představení, publikum si naštěstí myslelo, že je to schválně a smálo se a tleskalo.

Měli jsme batolátko, které ve vypjaté chvíli přišlo na jeviště s kusem pizzy, lehlo si na záda, papalo a pak usnulo, jako by se nechumelilo.

Zažili jsme další batole, jenž se svléklo do naha a šlo se projít do hlediště, když nás přišla natočit televize.

Stalo se nám u jednoho herce, že měl dělat nápovědu a pozdě jsme zjistili, že neslyší a museli jsme se opravdu, ale opravdu naučit texty.

Celkově jsou naši herečtí kolegové v dědečkovském a babičkovském věku obrovským přínosem. Jedno jakým mluví jazykem. Nežehrají, že se musí zkoušet, nebojí se být směšní, vyžadují více akce a tance, mají čas a na zkoušky se těší.

Herci v produktivním věku jsou uhonění, nemají čas a nakonec ze sebe vydají nadlidské výkony, jako naše gardobiérka, která se uvolila týden před představením nahradit nemocného herce v jedné z hlavních rolí.

Velký dík všem!

2020 přípravy:

Právě jsme zahájili novou divadelní sezónu. V našem souboru došlo k velkým změnám. Někteří stálí herci se stáhli do technické a ideové podpory a přibylo nám 6 nových dětských herců, což nás nesmírně potěšilo. Naše divadlo zcela naplňuje roli mezigenerační aktivity. V současnosti hrají 4 herci v seniorském věku, 8 dětí, jeden student, 2 herci ve věku středním a další 2 pracovníci podpory. Jedná se o nejlepší důkaz životaschopnosti našeho spolku. Máme za sebou čtenou zkoušku a další již v plné polní na jevišti. Chlapci si z rekvizitárny vyzvedli meče pro závěrečnou bitvu, což byla zřejmě největší odměna, tím spíše, že jejich vítězství je od počátku jisté. Tento rok chystáme změny v přípravě scénáře na rok 2021. Budeme jej připravovat průběžně, během této sezóny a těsně po ní. Každý bude moci říci, jakou roli si přeje hrát příští rok a jak by ji chtěl ztvárnit.

2019: Proč jsme zvolili v roce 2019 formát stínohry? Právě proto, že takhle s námi mohou hrát všechny generace, děti ještě s plenami, rodiče, prarodiče a praprarodiče, nikdo se tento rok nemusí učit text, nemusí dobře slyšet ani mít herecký talent, vypadat jako dvacetiletá hvězda, ale rozhodně si to užije.