Oslava Nového židovského roku, nový liturgický prvek
Dne 12. 9. jsme si užili oslavu židovského nového roku, která byla o to více radostná, že jsme měli tu čest představit nový parochet (oponu na schránku svitků tóry) a přehoz pultíku pro vysoké svátky.
Současně jsme měli možnost co nejvřeleji poděkovat obětavé tvůrkyni obou zásadních textilií paní Heleně Čamrové-Hofnerové (na 1.obrázku), která se svými výtvory zapsala do historie naší obce. Takovýto liturgický předmět, se užívá i sto let a poté skončí v muzeu nebo je nákladně liturgicky pohřben na židovském hřbitově s celou genízou (schránka s nepoužívanými a rozbitými liturgickými předměty, které nelze vyhodit jen tak do koše).
V tomto duchu promluvil i předseda naší obce František Comorek, rabín David Maxa a kantor Ivan Kohout.
Byla to velmi dojemná oslava, protože jsme tento parochet zamýšleli jako poděkování Hospodinu za to, že všichni naši členové, včetně těch nejzranitelnějších, přežili pandemii.
Když jsme zvažovali, čím jej vyzdobíme, zvolili jsme pro centrální výšivku stylizovaný šófar, který je symbolem Vysokých svátků. Jedná se obvykle o beraní nebo antilopí roh, na nějž vybraný člen obce troubí předepsané zvuky tak, aby se pohnulo svědomí všech naslouchajících. Konec roku je totiž v judaismu zasvěcen sebezpytování, ukončování rozdělaných prací, odpouštění, usmiřování a splácení dluhů jak finančních, tak těch obrazných. Je zvykem odhazovat drobečky symbolizující hříchy do vody, kde je snědí diskrétní ryby.
Další motivem jsou granátová jablka, která podle tradice zdobila lem velekněžské zástěry, jsou symbolem plodnosti a sladkého nového roku. Rovněž údajně obsahují tolik zrníček kolik je micvot (příkazů a zákazů) v tóře (kožený, ručně psaný svitek, obsahující starozákonních 5 knih Mojžíšových). Jedním z těchto příkazů příznačných pro Roš Hašana (Nový rok) je povinnost odevzdávat oběti.
Těchto obětí rozeznáváme několik druhů a drtivá většina z nich má předepsaný čas, účel a příležitost. Jedinou výjimkou byla právě děkovná oběť, tedy darovaná z čisté radosti, bez účelu a z vděčnosti. Podle tradice odvedla rodina s přáteli obětní zvíře do chrámu v Jeruzalémě, odevzdala jej kněžím, ti jej jedním rychlým řezem rituálně zbavili života, spálili pouze tuk a vše ostatní společně s dárcem a jeho doprovodem zkonzumovali s respektem ke zvířeti při veselé oslavě. Dnes bychom řekli společná „grilovačka“. Právě takový měl být i den, kdy jsme přinesli poděkování ve formě nových textilií, kterým paní Helena věnovala bezplatně desítky hodin ruční práce nad šitím a vyšíváním.
I u nás se pak konala hostina z toho, co jsme si přinesli a dali tzv. „do placu“. Tímto děkujeme všem kuchařkám, také si ceníme nákladů a práce rodin i jednotlivců tj. Lea, Iva, Eva, Petra, Lucie a další.
Dále jsme si poprvé po jídle zazpívali tzv. Birkat Hamazon z nově vytištěných podkladů. Tímto oslavujeme radost z hostiny a děkujeme stvořiteli. Rovněž děkujeme Ruth, která jej pro nás sestavila a Petře Frejlachové za tisk a laminování.