Ať žije Purim
Máme za sebou purimové oslavy, které byly tento rok veliké ve všech židovských komunitách, troufám si říci, že zdaleka nejen v ČR, ale i v okolních zemích. Purimem Corona začínala a my doufáme, že také končí. Dvouleté omezení činnosti bylo až dost. Pozitivní je, že jsme z ní vyšli sice finančně slabší, ale na duchu silnější.
Program byl následující:
- Společná vycházka k historické vodoteči v Děčíně a prolézačky pro děti
2. Vernisáž
3. Purimové divadlo
4. Čtení svitku Ester (tradiční biblický příběh velké záchrany židů před vyhlazením)
5. Oslava s vínem a tradičním cukrovím, které připomíná bájného zlosyna Hamana
Začali jsme vernisáží s tématem židovské vtipy, což se krásně hodilo k veselému svátku v maskách, kde se mají všichni radovat a veselit do té míry, že nerozeznají dobro od zla. Vtipy, dobré košer víno, sladké Hamanovy uši a rozpustilá nálada do sebe krásně zapadly.
Byli jsme morálně posilněni předcházejícím dnem otevřených dveří s hojnou účastí spřátelených spoluobčanů z obou stran hranice. Také jsme si prožili a přežili generálku našeho purimového představení, které jsme on-line i osobně připravovali dva roky. S velkými obtížemi se nám podařilo náš soubor zachovat při opětovných zklamáních, že jsme pracovali zbytečně. Děti se po roce on-line zkoušek vyjádřily, že mají virtuality ze školy dost a odpojily se zcela nekompromisně. Přesto, jakmile to bylo jen trochu možné se sejít, děti znovu naskočily a dokonce se přidala další rodina, ač na začátku chyběl osobní kontakt. Naopak naši členové v důchodovém věku se naučili používat dvě on-line platformy. Zde se znovu ukázal zásadní význam komunitní práce napříč generacemi.
Posílila nás radost z nových kulis a kostýmů, které jsme s pomocí grantů zařídili a moc se povedly. Odolnost našeho týmu dva dny před představeními prověřila nemoc režisérky a vypravěčky, kterou jsme vyřešili jejím on-line připojením do představení a aktivního hraní. Kdyby nám někdo řekl, že je možné hrát hybridní divadlo před dvěma lety, musel by nám nejdříve vysvětlit pojem a pak bychom se mu vysmáli.
Zásadním bodem programu je tradiční čtení celé megily (biblického svitku podle knihy Ester) naším kantorem Ivanem Kohoutem. Tento rok jsme se řehtačkami, dupáním a pokřikováním snažili přehlušit Hamanovo jméno s ještě větším nadšením, než obvykle. Popíjeli jsme víno a pojídali od různých pekařek rozmanité varianty Hamanových uší a dokázali vyslechnout celý příběh v hebrejštině s výkladem na jeden zátah. Je zřejmé, že se lepšíme.
Nakonec proběhla tradiční večeře, která sestávala ze dvou chodů i přes finanční nedostatek, díky velikému nasazení dobrovolnic a finančních příspěvků členů. Je stmelující být nejchudší židovskou obcí v ČR. Každý ví, že se bez něj neobejdeme, že tu má své místo, svůj úkol. Na otázku „Můžu Ti pomoct?“ je vždy jediná odpověď ANO!
