Výjezd divadla v rámci projektu pro jednou střechou
OCHDĚS absolvovali výjezd pro dobrou věc a tím završil předpesachové období. Naplánovali jsme a opravdu přestěhovali celou scénu do Prahy na Žižkov. V místním komunitním centru jsme v loňském roce navázali spolupráci v projektu mezihodnotového dialogu s názvem “Pod jednou střechou”. A rádi bychom ve spolupráci pokračovali.
My divadelníci z Ochotnického spolku Židovské obce v Děčíně jsme přinesli do projektu porozumění nejen své skromné umění, ale i obrovské nadšení a lásku k divadlu. I přes naše amatérské kořeny se nám podařilo vytvořit nezapomenutelný zážitek, který spojil židovskou a romskou komunitu v jedinečném duchu tolerance a souladu.
Celý večer byl poznamenán touhou po propojení a pochopení. Kratší koncert romského sólisty s klávesami otevřel dveře do světa romské hudby, která překračuje hranice kultur a náboženství. Jejich nadšení a autenticita dotvořila atmosféru plnou emocí a vzájemného respektu. Bylo překvapivé, že na tuto hudbu si nejlépe zatancovaly židovské děti v kostýmech kůrovců a romské tiše přihlížely. Je zřejmé, že naše představy jsou plné klišé o tom, jak jedny děti musí být emocionální a divoké, a druhé geniální a hloubavé.
Následovalo divadelní představení židovského spolku, které, i přes amatérský charakter, zaujalo diváky svou upřímností a citlivým zpracováním tématu. Musím se přiznat, že i přes dvě zkoušky dopoledne, jsme měli opravdu trému, ale zvládli jsme to dokonale. Všichni si vzpomněli na text, přišli včas na scénu a hráli jako o život. Příběh biblické knihy Ester s enviromentálními prvky a připomínkou opakovaných pogromů postihujících obě skupiny rezonoval s publikem a nabídl jim prostor k zamyšlení nad společným osudem etnických menšin.
Vrchol večera přišel se společnou večeří, připravenou s láskou a péčí romskými matkami. Tento okamžik sdíleného stolování byl nejen o jídle, ale i o sdílení příběhů, tradic a osudů, které spojují i rozdělují.
I přes radost z úspěšné akce zůstávala v srdcích účastníků mírná smuteční stopa nad společným židovsko-romským osudem, plným historických i současných výzev. Avšak právě v tomto smutku tkvěla síla solidarity a porozumění, která v sobě nesla naději na lepší a tolerantnější budoucnost.
Díky neúnavné práci Adély Bořkovcové (která se postarala o každý detail), Petry Frejlachové, Jany M. a Davida Šimona, se tento večer stal inspirativním svědectvím o síle umění a naděje v rámci různorodé a složité společnosti.
LuNa